KLOSTERMANN V raji sumavskem

[ Pobierz całość w formacie PDF ]

Oba vyhost�n� podle vaeho pozbyli �pln� chuti k n�vratu,
neboe odt�hli, kr��ce se jako zmokl� sl�pky. Ve sluan� vzd�-
lenosti stanul Michl a zvolal hroze p�st�:
Vaak j� ti tohle nedaruju! Vaak se setk�me jinde!
Rankelsk� Sepp neslyael ji~ hrozby t�; usedl zase klidn�
na bednu, �ka:
Takov� nezbednost! V den svat� pouti ohro~ovat �lov�ka,
jen~ p�iael hledat �to�iat� p�ed bou�kou. Nesu�te, abyste
nebyli souzeni!
Slivka toho m�l ostatn� taky dost; jemu ho�ela p�da pod
nohama. Nepod�kovav se ani sv�mu velkomysln�mu z�atit-
n�kovi, odeael, jak jen trochu lij�k ustal.
Po �tvrt� hodin� odpoledn� vyjasnilo se op�t �pln�; slunko
zase sv�tilo, z les� valily se b�l� p�ry, hust� jako d�m vych�ze-
j�c� z ho��c�ho vlhk�ho chrast�. Po silnic�ch, cest�ch a ve akar-
p�ch, d�kladn� vymlet�ch ohromn�m p��valem deaeov�ch vod,
hnaly se ovaem dosud mohutn� proudy; st�kaly se vaech stran
do �dolin a plnily potoky do Otavy sp�chaj�c�.
Uch�liva� se p�ed bou�kou a lij�kem lid� opouat�li sv� asy-
ly a po��nali se jednotliv� a ve skupin�ch trousiti z m�sta; i ti,
kdo~ naali p��st�ea� v kostele, vyali zase ven a rozb�hali
se po hospod�ch a zn�m�ch, aby ukonejaili hryzen� la�n�ho
~aludku. Jedin� Pavlina, schoulena v temn�m koutku, nik�m
nepozorov�na, z�stala, kde byla; mdloby nepustily uboh� d�v-
ky, kter� od r�na ni�eho nebyla pojedla. Teprve k aest� hodi-
n� se probrala jako z t�~k�ho sna; snad ji probudily paprsky
ve�ern�ho slunce, je~ pronikaj�ce skrze r�znobarv� skla go-
tick�ch oken, naaly k n� cestu a pohr�valy si na bled�m jej�m
l��ku. Vzchopila se, vr�vorala pod�l st�ny a dostala
se na �erstv� vzduch, kter� tou m�rou na ni ��inkoval, ~e by
byla bezm�la znova upadla do mdloby; kosteln�k, kter� p�iael
zav��t kostel, se j� ujal a dovedl ji do sv�ho bytu, kde n�co po-
jedla, na�e~ se brzo �pln� zotavila.
`la pak hledat sv�ho ~enicha, aby se spole�n� s n�m ode-
brala dom�. Ne~ m�sto u~ bylo skoro �pln� opuat�no od p�es-
poln�ch a d�vka hledala dlouh� �as marn� n�jak�ho zn�m�-
ho, jen~ by j� pov�d�l, kde Slivka se zdr~uje. Naala posl�ze
jist�ho ob�ana, jen~ j� �ekl, ~e pan u�itel - d�vali mu posud
tento titul - nemoha ji naj�ti odebral se dom� v pr�vodu n�ko-
lika Rehbersk�ch. Pravil j� tak�, ~e m�l jak�s nedohodnut�
s n�kolika haidelsk�mi hochy a ~e se snad b�l vydati
se na cestu s�m aneb za tmy no�n�.
V�a, d�v�e, dodal, u�inil-li tak, moud�e sob� vedl. Chlapi
na� �in� n�strahy, a dopadnou-li ho po cest�, nenalo~� s n�m
dob�e. Ty pak necho� p�es Ziegenruck; p�itm�v� se a Losni-
ce, jako~ i Svoja�nsk� potok ohromn� narostly p��valem. Los-
nice pr� sebrala most u Kord�kova ml�na; neproala bys, dej
se rad�j na Rejatejn a po rehbersk� silnici k �e�kov� pile;
lesem k v�m nahoru projdea; mokro je sice velk�, ubrouzd�a
se po��dn�, ale l�pe to ne~li se utopit. Jen si posp�a, abys
nep�iala do noci. Kdo v�, nep�ijde-li jeat� jedna bou�ka.
D�vka se d�le nezdr~ela a vydala se nazna�en�m j� sm�-
rem. Otava, podle n�~ se ub�rala od Rejatejna k �e�kov� pile,
valila nesm�rn� spousty vod a hu�ela, ~e vlastn�ho slova ne-
bylo slyaet. Bylo hr�zypln� pod�v�n� na matn�, p�n�c� se vlny,
derouc� b�ehy, un�aej�c� na roz�echran�ch h�betech sv�ch
polena a p�itesan� ji~ kl�dy, je~ vody unesly z n�dr~ek a va-
zeniat� pod jmenovanou pilou. Tu a tam pluly kupy chrast�, v�t-
a� a mena� stromy, je~ byst�iny do horn�ho toku �eky st�kaj�c�
vyrvaly i s ko�eny rodn�ch jich strm�ch str�n�; takov� d�evo
se houpalo, vyskakovalo, zase se no�ilo; koaat� temeno vy-
razilo jako hlava obrovit� vodn� potvory z b�l�ch p�n, rmutn�ch,
hn�d�ch vod, zachv�lo se, set��slo proudy vod, splynulo zase
vjedno s v��iv�mi vlnami, zaniklo �pln�, vyno�ilo se op�t a p�-
dilo, let�lo, nap�� se stav�c, zase proudem str~eno, a~ vody
je unesly s o��.
D�vka, rychle vykr��ej�c, dostala se aeastn� do �e�kovy pily,
p�es to, ~e hodinu p�edt�m, ne~ tudy kr��ela, vody �eky byly
zaplavily posledn� ��st silnice, as kilometr zd�l�, v �dol�, je-
mu~ lid ��k� Schelmergasse. Tato m�sta jsou v�bec nejhora�m
pohrom�m vyd�na: �eka se tu poj� se vztekl�mi byst�inami,
je~ sb�raj�ce se za prudk�ch lij�k� na sr�zn�ch str�n�ch, tyto
hluboce rozr�vaj� a n�nosem sv�m �e�iat� i b�~�c� podle pra-
v�ho b�ehu silnici zan�aej�. Vody dostavuj� se n�kdy tak prud-
ce, ~e lid� i povozy jimi b�vaj� p�ekvapeni; tak p�ed ned�v-
nem uchv�tily vody potah jist�ho sedl�ka z Rehberka, jen~
se vracel z m�sta se svou starou matkou. Byli pr�v� p�ed
Schelmergasse, kdy~ voda po�ala vystupovati na silnici.
Sedl�k zachr�nil sebe a matku rychl�m �t�kem na str��, v�z
ale i s koni zanesl proud do �eky; mrtvoly zv��at naaly se tepr-
ve t�et�ho dne kdesi u Dlouh� Vsi.
Lepkav� j�l, bahno a nanesen� valuny ukazovaly d�vce, jak
p�ed kratinkou dobou vody tu ��dily. Ubrouzd�na, kalem po-
t��sn�na dostala se p�es osudn� m�sto ku pile a odtud mok-
r�m lesem a houat�m dom�, kdy~ u~ st��brn� srp p�ib�vaj�c�ho
m�s�ce po��nal rozl�vati jemn� sv�tlo sv� p�es kou��c� se lesy,
p�es zelen� pa~it�, mezi nimi~ se �ernal dv�r jej�ho otce.
Slivka dosud nebyl doma. Uplynula jeat� hodina, on se ne-
vracel. Pavlina ne��k� ni�eho, ona v�bec na mlad�ka ne�ek�-
vala. Zato jevila Rezla z�ejm� nepokoj; vyala n�kolikr�te p�ed
d�m, posl�ze se vzchopila a ala mu vst��c do lesa. Po dlouh�
dob�, kdy~ u~ vaecko le~elo v hlubok�m snu, vr�tila se zase.
Byla samotna.
Ub�hl cel� n�sleduj�c� den, o Slivkovi nebylo potuchy. Nyn�
se po�ali po n�m sh�n�ti. S�m Podhamersk�, kter� zav�tal
n�hodou dom�, se vydal do Rehberka, aby se tam po n�m
p�eptal, je~to dle doslechu odeael z Hor v pr�vodu n�kolika
tamn�ch ob�an�. �eho se dov�d�l, poukazovalo k tomu, ~e
mlad�ka potkala zl� nehoda.
Slivka, p�trav marn� po Pavlin�, kter� mu p�i �t�ku p�ed
lij�kem zmizela s o��, vydal se vskutku spole�n�
s Rehbersk�mi na zp�te�n� cestu, maje za to, ~e Pavlina,
nenaaedai ho, d�vno se u~ odebrala k domovu, a doufaje, ~e
snad ji dohon�. Kdy~ p�edhonivae mnoho lid�,
dostali se k Schelmergasse, byla t�mto jm�nem zvan� ��st
silnice jeat� pod vodou; hol� nemo~nost, aby Pavlina se tu
byla p�epravila, nejsiln�ja�ho mu~e by byly vody odnesly. Je~-
to vid�li, ~e vody rychle ub�v�, �ekali, nejinak soud�ce, ~e je
d�vka dohon�; �ekalo s nimi velk� mno~stv� lid�. Ale Pavlina
nep�ich�zela, tak~e soudili, ~e se dala p�ece p�es Ziegen-
ruck a Hochreit, a� rozvodn�n� potoky Losnice a Svoja�nsk�,
p�es kter� by se v tomto p��pad� byla musila p�epraviti, �inily
tuto domn�nku velice pochybnou. Vody po silnici rozlit�
se zat�m rychle tratily, byst�iny se str�n� padaj�c� p�estaly t�ci
a �eka se navr�tila do sv�ho �e�iat�. P�ebrodili se tud�~ p�es
z�staven� vodami bahno, je~ jim sahalo a~ po kotn�ky, a d�-
lem brod�ce se kalu~emi, d�lem sk�kaj�ce s valunu na valun,
dostali se vaichni zase na lepa� cestu. Hukot po jejich pravici
tekouc� �eky byl takov�, ~e nemohli spolu rozpr�v�ti; hovor
lidsk�, bye sebehlasit�ja�, zanikal tu �pln�; teprve kdy~
se na n�kolik set krok� od �eky vzd�lili, zase si rozum�li. Sliv-
ka, jen~ se bezpochyby ob�val, ~e protivn�ci jeho na p�ain�
p�es Hirschenstein vedouc� na� ��haj�, odhodlal se, ~e p�jde
s nimi a~ k Z�mostsk�mu ml�nu; tam pak, a� jestli vody ne-
odnesly m�stek, p�ejde op�t na prav� b�eh Vydry a d� se p��-
mo lesem k Podhamersk�mu dvoru.
Ale most u Z�mostsk�ho ml�na byl vodami str~en, a nezb�va-
lo mu tud�~ ne~ j�ti s nimi d�le p�es Schuster-Peternberg
k rehbersk�mu kostelu, odtud pak nahoru p�es Schl�sselwald
k Wastalovi, pod jeho~ dvorem, jak se laskav� �ten�� snad pa- [ Pobierz całość w formacie PDF ]

Archiwum