[ Pobierz całość w formacie PDF ]
Gibraltar, vypravoval mi pozoruhodnou anekdotu, kterou %0Å„asto
dával k lepaímu v kruhu pYátel a o její~ ryzí pravdivosti
nezapochybuje nikdo, kdo toho po%0Å„estného kmeta jenom trochu
znal. Vypravoval asi toto:
Na svých dalekých cestách strávil jsem dlouhá léta v Anglii.
Jednou jsem se spokojené procházel na pobYe~í nedaleko
Harwichu a z pYíboje se na mne vyYítil splaaený moYský koH. M%1Å‚l
jsem u sebe jenom prak. Bleskurychle jsem do n%1Å‚ho vlo~il dva
p%1Å‚kné oblázky a mratil jimi po té herce tak mistrn%1Å‚, ~e jsem jí
vyrazil obé o%0Å„i. Vzáp%1Å‚tí jsem oblude sko%0Å„il na hYbet a hnal ji do
moYe, neboe v okam~iku, kdy ztratila zrak, vyprchala z ní vaechna
divokost a zkrotla jako spráskaný %0Å„okl. Místo udidla vrazil jsem
ji do tlamy prak a projí~d%1Å‚l jsem se s báje%0Å„nou lehkostí oceánem.
Za necelé tYi hodiny jsme vyklusali na prot%1Å‚jaím bYehu, co~ je
dobrých tYicet námoYních mil cesty. V Helvoetsluysu jsem kobylu
z ruky prodal za sedm set dukáto hostinskému U tYí kalicho, který
to vzácné zvíYe ukazoval za mírný poplatek hostom a vytYískal
tím obrovské jm%1Å‚ní. Obraz tohoto kon%1Å‚ mo~no jeat%1Å‚ dnes spatYit
v Buffonu.
Toto mé cestování lze snad pokládat za ojedin%1Å‚lé, avaak daleko
významn%1Å‚jaí byly poznatky a objevy, které jsem pYi tom u%0Å„inil.
(61)
PYedn%1Å‚, koH, na n%1Å‚m~ jsem jel, neplaval, nýbr~ utíkal
neuv%1Å‚Yiteln%1Å‚ rychle po moYském dne a neustále hnal pYed sebou
miliony nejrozn%1Å‚jaích ryb. Jedny m%1Å‚ly hlavy uprostYed t%1Å‚la nebo
na konci ocasu. N%1Å‚které sed%1Å‚ly pohromad%1Å‚ ve velkých kruzích
a zpívaly nevýslovn%1Å‚ kouzelné písn%1Å‚. Jiné stav%1Å‚ly z vody pYímo
pohádkové paláce obklopené sloupovými alejemi.
V t%1Å‚chto sloupech se pYevalovaly vlny nepYedstaviteln%1Å‚
krásných barev a pronikala jimi hmota, kterou jsem nucen
pova~ovat za nej%0Å„istaí oheH. Mnohé komnaty t%1Å‚chto residencí byly
s obzvláatním domyslem pohodln%1Å‚ zaYízeny k tYení ryb.
V jiných byl oaetYován a opatrován ni~ný rybí pot%1Å‚r
a nepYehledné Yady postranních sálo slou~ily jako místnosti pro
výchovu a akolení pot%1Å‚ru.
Metoda, kterou jsem zde mohl po vn%1Å‚jaí stránce pozorovat
neboe po vnitYní stránce jsem ji chápal a rozum%1Å‚l jí stejn%1Å‚ jako
hlasu ptáko nebo jazyku lu%0Å„ních kobylek se nápadn%1Å‚ podobala
tomu, co jsem v pozd%1Å‚jaích letech poznal v tak zvaných
filantropických a podobných ústavech. Jsem hluboce pYesv%1Å‚d%0Å„en,
~e jeden z domn%1Å‚lých vynálezco a budovatelo t%1Å‚chto ústavu musel
prod%1Å‚lat stejnou cestu jako já a nalapal své moudré ideje spíae
z vody ne~ ze vzduchu. Ostatn%1Å‚, z toho mála, co jsem vám nyní
Yekl, vidíte sami, kolik zasutých myalenek %0Å„eká na uskute%0Å„n%1Å‚ní,
eho vaeho nebylo jeat%1Å‚ ani za mák nále~ití vyu~ito a jak mnohé
zbývá jeat%1Å‚ domyslit.
Ale dost ji~ o tom, dovolte, abych pokra%0Å„oval ve vypráv%1Å‚ní.
Mimo jiné pYekro%0Å„il jsem také obrovitý horský masiv o nic menaí
ne~ Alpy. Úbo%0Å„í bylo zalesn%1Å‚no tisíciletými velikány
nejrozmanit%1Å‚jaích druho. Rostli na nich humYi, raci, ústYice,
perlorodky a moYatí hlemý~di. Vaechno bylo tak mohutné, ~e na
odvezení jediného kusu by sotva sta%0Å„il poYádný valník
a s nejmenaím by mel co d%1Å‚lat ten nejramenat%1Å‚jaí nosi%0Å„ bYemen,
aby jej vobec n%1Å‚kam dovlekl. To, co se z t%1Å‚chto v%1Å‚cí prodává
(62)
s takovým humbukem na naaich trzích, je jen nejbídn%1Å‚jaí brak,
sra~ený vodou s v%1Å‚tví, n%1Å‚co naprosto ubohého asi jako shnilé
ovoce, které srá~í vítr se stromo.
Humrovníky vypadaly, jako by vyrostaly z koYeno, a ra%0Å„í nebo
ústYicové stromy je vysoko pYevyaovaly. Malí moYatí hlemý~di
rostou na jakémsi porostu pod ústYicovníky. Tento porost se vine
po jejich kmenech tém%1Å‚Y jako bYe%0Å„ean po dubech.
Pozoroval jsem také podivný ú%0Å„inek ztroskotané lodi. Jak se
mi zdálo, lo narazila na temeno skály jenom n%1Å‚kolik sáho pod
hladinou a pYi potáp%1Å‚ní se pYevrhla. Tím se stalo, ~e dopadla na
koaatý humrovník a srazila s n%1Å‚ho mnoho humro, kteYí spadli na
rakovník, rostoucí dole. Proto~e se to stalo patrné brzy na jaYe
a humYi byli jeat%1Å‚ holá mláata, spojili se s raky a vyvedli nové
pokolení, podobné humrom i rakom. Mel jsem tisíc chutí vzít
s sebou pro zajímavost jeden exempláY, ale byl jednak pYília
nemotorný a t%1Å‚~ký a moj Pegas necht%1Å‚l ani minutku postát. Na
omluvu dodávám, ~e jsem mel za sebou celou polovinu cesty a byl
jsem práv%1Å‚ v údolí nejmén%1Å‚ p%1Å‚t set sáho pod hladinou, kde jsem
za%0Å„al velmi nepYíjemn%1Å‚ pocieovat nedostatek vzduchu. Ostatn%1Å‚
i z jiných pYí%0Å„in byla moje situace málo závid%1Å‚níhodná. Co skok
jsem potkával úd%1Å‚sn%1Å‚ velké ryby, které, jak mi dávaly na
srozum%1Å‚nou jejich vycen%1Å‚né tlamy, nebyly dvakrát neochotny
shltnout nás oba jako aupinu.
Moj `emík byl slepý a vd%1Å‚%0Å„ím jen svému ostra~itému vedení,
~e jsem uael lidumilným úmyslom tohoto hladového panstva.
PoYádn%1Å‚ jsem svého kon%1Å‚ popohnal do kroku a hled%1Å‚l jsem, abych
byl co nejdYív op%1Å‚t na pevné zemi. Kdy~ jsem byl tém%1Å‚Y na dosah
holandského pobYe~í a ne víc ne~ dvacet sáho pod hladinou,
koukám a vidím pYed sebou na písku lidskou postavu v ~enských
aatech. PYipadalo mi, ~e jeat%1Å‚ projevuje neklamné známky ~ivota,
a kdy~ jsem pYijel blí~, zjistil jsem, ~e opravdu pohnula rukou.
Bez uva~ování jsem se pro ni shýbl a vynesl ji na bYeh. TYeba~e
(63)
v t%1Å‚ch dávných dobách nebylo um%1Å‚ní kYísit mrtvé jeat%1Å‚ v tak
pokro%0Å„ilém stadiu jako dnes a pYesto~e nevisel v ka~dé pobYe~ní
krimi návod, jak pYivolat utopence z Yíae v%1Å‚%0Å„ného zatracení zp%1Å‚t
do ~ivota, pYece se podaYilo zkuaené a neúnavné snaze tam%1Å‚jaího
lékárníka rozdmychat jiskYi%0Å„ku ~ivota, nepatrn%1Å‚ doutnající v této
neaeastné paní.
Byla to drahá polovice kapitána z Helvoetsluysu, který krátce
pYedtím opustil se svou lodí pYístav. Co %0Å„ert necht%1Å‚l, vzal s sebou
ve sp%1Å‚chu místo své paní n%1Å‚jakou jinou osobu. Ale jeho man~elce
to v tu ránu donesla jistá velmi bd%1Å‚lá strá~kyn%1Å‚ domácího míru
a at%1Å‚stí.
Proto~e kapitánova man~elka byla nezvratn%1Å‚ pYesv%1Å‚d%0Å„ena, ~e
právo man~elského lo~e platí stejným dílem na vod%1Å‚ jako na souai,
rozb%1Å‚sn%1Å‚na ~árlivostí vydala se v otevYeném %0Å„lunu za plachetnicí.
Sotva se dostala na palubu, sna~ila se po rázném
a nepYelo~itelném úvodu dokázat svou spravedlivou v%1Å‚c tak
dokladn%1Å‚ a vehementn%1Å‚, ~e její drahý nevinný mu~í%0Å„ek uznal za
vhodné ustoupit nazad.
PYe~alostný následek toho byl, ~e man~el%0Å„ina vycepovaná kost-
natá pravice nenalezla dostate%0Å„nou oporu v brou%0Å„kov%1Å‚ tváYi a ~e
to, co m%1Å‚l slíznout vyvolený jejího srdce, dostaly moYské vlny.
Proto~e vaak byly daleko a daleko poddajn%1Å‚jaí ne~ pan man~el,
narazila tisíckrát celovaná ru%0Å„ka milostivé paní na pYeká~ku,
kterou tak tou~ební hledala, a~ na moYském dn%1Å‚.
A tak mi moj neblahý osud pYivedl do cesty krasavici, abych
nakonec mohl rozmno~it aeastná man~elství tohoto slzavého údolí
o nový pár. Dovedete si snadno pYedstavit, jak mi asi pan man~el
dekoval, kdy~ se po návratu shledal s tou~ebn%1Å‚ %0Å„ekající man~elkou,
kterou jsem zachránil.
Zoufalství, do n%1Å‚ho~ jsem toho ubo~áka pYivedl, bylo sice
hrozné, ale moje srdce na n%1Å‚m neneslo nejmenaí vinu. Neboe
pohnutkou mého skutku byla %0Å„istá, nesobecká láska k bli~nímu.
(64)
Jeho následky, co~ se neodva~uji popírat, byly pro man~ela asi
straalivé.
Zde kon%0Å„í, pánové, vypravování mého otce, které mi pYi-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]